Never stop dreaming and looking up to the stars.

 

Červen 2015

Destrukční deník

25. června 2015 v 17:29 | Vesmírná dívka |  O vesmírné dívce
Ahoj,
takže je tady slibovaný "focený" článek. Je to vlastně Destrukční deník,který tvořím,ale ještě ho úplně nemám dodělaný. Tady vydíte pár stránek. :)







,,Chyba'' ve tváři.

18. června 2015 v 20:46 | Vd |  Realita
Mnohokrát jsem se zamyslela nad tím proč někteří lidé na prvním místě mají krásu. Proč se hezké holky malují a patlají na sebe různé krémy a já nevím co všechno. Proč ostatní hodnotí člověka podle toho jak se obléká?
Nechtěla bych to tolik rozvádět do jednoho článku,protože toho je opravdu hodně. Rozhodla jsem se,že napíšu pokračování a doufám,že budete mít stejný pohled na svět jako já.

MAKE UP: Primero lo primero….daisywasteland: werewolf-shadow: lsd-child: teenfuckingspirit: ♔ I fell down the rabbit hole ♔ ☯☯☯ ✖Grunge✖ .We Heart It

Dneska se chci věnovat holkám,ženám a dívkám,co se malují a jak je svět hodnotí.
První na co se člověk podívá je tvář. Každý člověk chce být pěkný,krásný,hezký. Přiznejme si,že jednou jsme všichni takový chtěli být. První dojem je vždycky nejdůležitější. Lidi si o vás udělají iluze a těch se pak jen těžko pouští. Pochopím holky co chtějí udělat na ostatní dojem,pochopím,že chce holka udělat dojem na kluka ale nepochopím už proč to všichni lidi považujou za strašně důležitý. Ano, je dobré vypadat pěkně,ale zase na sebe nepatlat kupu toho... Důležitější by mělo být jak se člověk chová,jaká je holka zevnitř. Já vím,že tady je spoustu blogerek a blogerů a ostatních co to všechno tohle ví,ale prostě jsem se jenom chtěla vyjádřit k věci. Doufám,že ze školy lidi jednou dostanou rozum.

Strašně bych Vám chtěla poděkovat k předchozímu článku. Děkuji. Moc.

# můj názor # jak to vidím já

V koutě.

12. června 2015 v 19:58 | Vd |  Realita
floratil: Black and White 

Sedím se zkříženýma nohama u okna. Bojím se,že na mě strop dolehne,že zůstanu pohřbena hluboko pod zemí. Jsem sama a sama taky zemřu. Všichni na mě zapomněli,zanevřeli.
Nemohu dýchat. Hlava mě bolí a srdce teče jako rozmázlá zmrzlina na asfaltu.
Kam se všichni poděli?
Matně si vybavuju svoje vzpomínky.
Byla jsem na volejbale se třídou na týdením výletě. Hráli jsme a já jsem se snažila. Kluci a holky. Jako totální pošuk jsem se přihlásila,že to zkusím a pokusím se to nezkazit. Opak byl pravdou.
,,Co to děláš? Chyť to!"
Naštvala jsem se. Vypadala jsem jako blbeček.
Přiletěl míč na naše hrací pole a já jsem dále neztrácela naději.
Zkusila jsem ho chytit. Jen se dotknout. Míč mi ale proletěl skrz prsty a já jsem spolu s ním dopadla tvrdě na zem.
Ostatní se začali smát.
,,Viděl jsi ty prsa,kámo?"křikl kluk.
Podívala jsem se zoufale na moji kamarádku,ale ona se jen smála a chytala se za břicho.
Nechtělo se mi jenom prečet. Byla jsem i naštvaná,ale říkala jsem si,že jsem silná hoka a tak jsem to vydržela.
Omluvila jsem se a šla jsem rychlým krokem do chatky.
Chtěla jsem řvát,plakat. Nikdo za mnou nepřišel a já nepřišla za nimi. Byla jsem viditelně neviditelná.


Krátká chvilka Vesmírné dívky.



Kreslení : hodiny.

5. června 2015 v 18:16 Kresby.
Nevím,jestli se Vám bude líbit moje nová kresba. Každopádně mám jich pro Vás několik. :-)
Krásný víkend ! ♥